Jak porozumět tomu, když chcete změnu, ale víte, že potřebujete ještě čas

Nikdy nemůžeme být zcela připravení na to, co nás čeká. To je iluze lidského vnímání dokonalosti. Forma disciplíny, jež je zodpovědná za prohlubující se konfliktnost zájmů v souvislosti s tím, jak bychom si představovali zvládat průběh změny. Otázkou je, jaké konkrétní představy máme. 

Lidé se dostávají do vlastní mentální pasti, kdy přebírají úlohu Boha, aby si narýsovali průběh každého kroku, nejlépe s naplánováním odezvy v chování ostatních jako příjemný bonus. 

Pamatujme, že naše úloha je v soustředění se na výsledek. V průběhu naplňování vize/změny pracujeme s otázkou JAK v osobní rovině, nikoli externě.

Nikdo na nás neklade tak vysoké nároky, jako klademe sami na sebe. Čekáme na správnou příležitost ve smyslu nového začátku, změny, nového cyklu atd. V průběhu času dojdeme k uvědomění, co bychom měli udělat pro žádaný progres života, ale čekáme. Čekáme, až přijde ten správný čas, až se vytvoří ty správné podmínky, abychom mohli začít, a tak čekáme a čekáme. Hlavou se nám honí plno důvodů, proč jsme se ještě neodhodlali. Kolem nás se přece říká, že ten správný čas je teď.

Tak co mám tedy dělat, když to tak necítím a vím, že potřebuji více času?

Čekání na tuto formu potvrzení utkvělé představy připravenosti se v racionálním světě lidské mysli skrývá za výmluvami, odkládáním, nevyžádanou intervencí ostatním, ale i kritizováním a nezdravým posuzováním ostatních, co by měli dělat či nedělat. V případě, že změnu či proměnu potlačujeme, tak často nevědomě tuto potřebu projektujeme, ventilujeme a sdílíme (třeba i tiše) v rámci mezilidské interakce.

Uveďme si příklad pro představu. Změna zaměstnání a hledání odvahy tak učinit. Dotyčná osoba ví, že se bojí. Nejistota z nových podmínek je příčinou strachu a nedostatečné sebedůvěry. Vyšší záměr tuto osobu bude přivádět do takových situací, kdy lidé budou řešit obdobné situace, třeba i v jiných kontextech. V průběhu konverzace s ostatními si zmíněná osoba na položenou otázku, proč se tak ještě nestalo, bude odpovědi spojovat s vlastními limity (není ta správná doba, teď je ještě moc brzy nebo už pozdě, teď na to nemám čas, protože ...).

Nebo začne ventilovat vlastní strachy ve formě podsouvání možných scénářů ostatním v souvislosti s jejich příběhy (dej si pozor, aby ses nespálil/a, nedělej ukvapená rozhodnutí, řiď se rozumem, buď přeci rozumný/á a zůstaň tam, kde máš jistotu). Každý názor, který vyslovujeme, převážně zastupuje naše přesvědčení, zkušenosti, naši mapu světa. Naši pravdu, která může být v různém pojetí odlišná od mapy ostatních. V tomto případě se velmi osvědčuje rozšiřovat si obzory, uvolnit se z vlastních pastí v podobě vyhraněných názorů a iluzorní vševědoucnosti.

V dalším případě, co se děje v rámci nevědomé mezilidské komunikace, přicházíme do situací, kdy si díky příběhům ostatních pojmenováváme vlastní cestu, řekněme ukazatele vlastní transformace. Např. dotyčná osoba ví, že potřebuje posílit odvahu ke změně zaměstnání, a tak se může stát, když druzí projeví obavy, začne nabízet způsoby, jak obavy překonat. Takto si pojmenováváme cestu samozřejmě i pro sebe, pak záleží, jak dalece si to uvědomujeme, jak dalece se posloucháme, co (si) říkáme.

Co dělat, když tedy změnu chcete, ale víte, že potřebujete ještě čas?

V první řadě si můžete gratulovat, protože jste došli k poznání, že je nutná změna, čemuž předcházelo přiznání, že stávající situace je dlouhodobě neudržitelná. Prozření. V okamžiku, kdy jste upřímně připravení přivítat změnu a pomyslné dveře příležitostí se vám začnou otevírat. Tam, kde dříve bylo zavřeno, budeme zváni a naopak.

Občas je hluboce přínosné zamyslet se nad prvoplánově odsouzenou a zdánlivě negativně se tvářící situací. Ve skutečnosti jde o požehnání, protože odmítnutím jsme chránění před něčím, co není spojeno s naší cestou. Poznání přichází později, když se zjeví to, co se dříve odehrávalo za scénou mimo naše smyslové vnímání. V průběhu života jsme si zvykli vnímat odmítavé reakce negativně. Co nám ve skutečnosti tyto situace sdělují? Jsou poslem odpoutání se, šancí zpracovat lpění, chtíč a egem narýsovanou cestu. Učí nás projevení respektu k nám samotným, ostatním a plynulosti života.

Vyjasnění si jasného záměru, tedy cíle, je nezbytné, abyste se dostali do bodu umožňování. Vyjasnit si jak konkrétně jste si bránili v dosažení požadovaného výsledku, abyste byli schopní náhledu na další kroky v polaritní rovině. Pokud jste byli pohodlní, je třeba zaujmout proaktivnější přístup, abyste rozhýbali děje atd. 

Připravenost je esencí odvahy, uvědomění, plynulosti a vize. 

Připravenost je vnímání jistoty i v nejistých podmínkách. Tehdy víte, že jste připravení zdolat překážky ve jménu dosažení toho nejlepšího, co vás za nimi čeká.

Přesmyk se uděje neočekávaně, signál vzejde ze srdce a cestu si zamilujete. S láskou zmizí obavy, strach a tehdy sílí odvaha; důvěřujete nejen sobě, ale okolnímu světu.

♥

Veronika

Úryvek z knihy Životní nadhled